[ Pobierz całość w formacie PDF ]

dù, øeko ~ivota, potoku, rybníèku, lou~i!
Básník vìdìl, ~e medik miluje a ~e pro oèi Margueritiny ne-
pojedou do Ameriky. Vìdìl, ~e medik jde vedle nìho a myslí
ve veraích. A tu, kdy~ se podíval na první stín v obloze s první
hvìzdou Veèernicí, zdálo se mu o dìtech, které hrály scho-
vávanou a bìhaly od stolu ke skøíni a po celém pokoji, ale
mírný dìdeèek Pánbùh, øíkal usmìvavým hlasem, vaude
a vaude: Voda, voda, samá voda!
PERLOVÝ DAR
 Znal jste skvìlou taneènici Anabill Corall? Mìla nohy jak
stonek vinì sklenice. Ó, byla velmi vinná!
 Znal jsem ji dobøe a vím, ~e se zastøelila, pravil básník.
 Zastøelila se na Mont Blanku. V Evropì bohu nejblí~e a li-
dem nejdále. Zdá se mi, ~e nemìla pøíèiny. Snad chtìla pou-
ze být andìlem.
 Mo~ná, ~e chtìla svést boha, øíkal tlustý pán, který byl po-
zván jako svìdek na svatbu medika s Margueritou.
 Byla velice krásná. Jak dneaní nevìsta.
 Oh, Marguerita je pøekrásná, øíkal básník. Byl bledaí
a hezèí.
Kdy~ veael medik do pokoje, usmíval se, a jemu po boku
se usmívala Marguerita, mramorová láska z Paøí~e. Její úsmìv
byl podivné krásy, nevyzpytatelný jak úsmìv Jocondy a tajil
v sobì rù~e i høbitovy, kvìty nevýslovné chuti a vùnì.
 Vy, záhadná, øíkali si hosté, co zjevíte nám dneaní noci?
Snad nevejdete do hodovní sínì obleèena skuteènými hvìz-
dami, anebo snad chcete nás promìniti v pestré harlekýny
a samu sebe v labue královny Semíramidy?
Vá~nì usedli vaichni k veèeøi. Mluvili o jakosti vín i jídel, pak
i o ctnosti svých ~en a koneènì zabìdovali nad sociálním sta-
vem svìta. Socialismus sdiskreditován nerevoluèností umí-
ral tuberkulosou, materielní kommuna støílela dalekonosnými
øeèníky hluché arapnely, které neublí~ily ani~ se podobaly krás-
nému ohòostroji, který obecní rada vsí vypouatí pøed národní-
mi svátky. Pravda, spravedlnost a krása se stala závislou
na moci a majoritì a nikde nebylo èlovìka. Nesmìlo ho být,
neboe svìt popøel individualistu a nebylo ne~ mluvit s bøehu
na bøeh a topit slova v øece. A ani bùh se neprojevil zázrakem,
kterého tolik bylo potøebí. Proto bylo lidem smutno a pili víno.
Medik byl aeasten, Ponìvad~ nemyslil na veliké vìci a zdálo
se mu, ~e bude spáti se ~enou a mít dìti, vychová je v mu~e
a bude mít rodinu, kterou sám zalo~í. Byl hrdý na své pøíatí
a usmíval se jako vlastník atìstí, kterému okolní svìt je úplnì
pìt. Poklepával vidlièkou a øíkal mezi sousty a douaky,  mi-
láèku,  Margueritì, která jako socha nevýslovnì bolestné
záhady sedìla po jeho boku.
Tlustý pán, co byl pozván za svìdka, vzpomìl si pøi pohle-
du na ~enicha a nevìstu na pøíbìh, který se vyprávìl
o vrátném v Louvre, ~e chodí spát s Venuaí miloskou a odnáaí
si ji do postele ka~dý veèer, jsa aeasten, ~e má svou krásnou
~enu. Tak krásnou, ~e o ní lidé píaí v knihách a uèí ve akolách.
Básník pøipit na zdraví svatebèanù a pak si spoleènost roz-
sedla do vaech koutù bytu. Zùstal sám na chodbì za dveømi
jídelny a kouøil doutník. Vzpomínal na to, jak se Marguerita zá-
hadnì usmívá.
Ano, usmívá se smyslem století. Nevìrecky se usmívá, krás-
nì, svùdnì a høíanì se usmívá pøekrásná Marguerita. A øíkal si:
Já? co zmohu já, zda nejsme na mrtvém bodu snù a dìní.
Øeknìte mi krásné ~eny a hrdí mu~i, pøihrádky knih a svazky
hudebnin, proè nemohu a nedovedu stvoøit nic jiného ne~ de-
kadentní báseò Ano, já vím, Marguerita se záhadnì smìje,
ponìvad~ jsme propásli poplaané znamení bubnem, ponì-
vad~ je ji~ pozdì dívat se ruskému východu, ponìvad~ jsme
zùstati jakými jsme byli.
Jen dekadentní úsmìv, úpadkový, frivolní hluboký smích zá-
had a tajemství perversních skuteèností nám zkøiví líci, kdy~
nejsme tak silni, abychom se spokojili malým atìstím a èistou
tvrdou vodou ~ivota.
Jsme v nové dekadenci, ne-jsme od prvopoèátku civilisa-
ce ve vìèné dekadenci, zakonèil svùj monolog a zvedl oèi.
Pøed ním stála Marguerita krásná a usmìvavá s dlouhýma
bílýma rukama jak kvìty leknínu. Pootevøenými dveømi jí-
delny plynula hudba valèíku pomalého a teple smyslného prá-
vì jak ledovì krásnou byla Marguerita, medikova, pøítelova
~ena. Hrál sám tento valèík, který byl jistì vyznáním lásky a jeho
atìstím prochvìlý hlas volal od klaviatury:
 To tobì hraji, Margot!
Básník a Marguerita stáli si tak blízko, ~e tìla jejich se do-
týkala a básník cítil pøília výraznì nádheru pru~ného tìla Mar-
gueritina. Ucítila to a vdìènì se k nìmu pøitiskla. Stáli jako
k tanci pøipraveni. Byla ~enou jeho nejlepaího pøítele. Byla
krásná a bílá jek socha tesaná z ledu, kdo se vaak dotekl její
dokonalé pleti, v té chvíli uhoøel na prach. Rty básníkovy a její
se blí~ily sobì neodvratnì a aílenì rychle jakoby nebylo ~ivo-
ta jinde ne~ v nich a jakoby nebylo mìøítek èasu a rytmu tepen
ne~ trysk v jejich srdcích.
Políbiti se hoøícím polibkem. Uchopila jej za ruku a otevøela
nejbli~aí dveøe. Byl zmaten a okouzlen jak v èarodìjném kru-
hu. Na zemi v koupelnì se mu poddala.
Kdy~ vycházeli, zùstal stát u dveøí a slyael, ~e kdy~ se vzda-
lovala, øekla:  Nashledanou! a pak vletìla medikovi do náruèí
a oba dva zmizeli smìrem k lo~nici. Tak konèil román
o úpadku.
Svatební noc byla stejnì temná jako jiné noci a hvìzdy sví-
tily, ale nesmírnì daleko. V jídelnì se lidé bavili o poslední
výstavì v státní galerii.
Básník vyael ven. Ulicí jela rozhoupaná dro~ka. Osamìlý
chodec si hvízdal opilou píseò. `el kolem vináren, kde tøí-
skali pianisté do kláves a nìkdo zpíval. V øece plulo pár
hvìzd, snad tam utopili svatého. Mladá holka, jistì nemocná,
jej vzala za ruku. Mìla malou a teplou ruku.
Sedl si s ní do privátu, kde na èervených záclonách byly vy-
aity rù~e. Øíkal jí:
 Vidía, teï se nìkde milují ~enich s nevìstou a ~e to jejich
svatební noc. Vía, co to je láska, holko ubohá?
Holka pootevøela rty, jakoby duai vypustit chtìla a pak dala
ruce na kolena. Na záclonách rù~e zvadly a na zemi bylo sta
otiskù bot surových koèí, nádeníkù a øidièù, kteøí tìlo i peníze
mají, ale duae nemají. Holka vzdychla:
 Ach atìstí, ach láska,  ale nezaplakala. Dívala se do dálky
jakoby dlouhá køí~ová cesta vedla k obzoru a mìla tisíce za-
stavení. Zajikla se jakoby slzy jí vytrysknout mìly, ale nevy-
tryskly.
Básník jí daroval dvì bílé slzy, perly utrpení a vyael ven. Ne-
zavolala za ním, mo~ná ~e zemøela; co se stane s duaí chudé
holky, kdy~ zemøe ze stesku? Snad se vznese i prostitutka
k nebi a snad má køídla, létá po nebi, dokud nezemøe nìja-
kou andìlskou nemocí. I vìènost musí být smrtelná.
Básník ael mìstem, bylo pozdì k ránu a bledìmodré mlhy
visely s oblak. Tu a tam potkal 2 smutné oèi a prosebnì
se usmívající bídu lidskosti. Potkal psa, jen~ ztratil domov
a vidìl èlovìka, který zavra~dil této noci trafikantku. Nemìl
èeho se zachytit, naè myslit, co chtít.
Pak jela v koèáøe dáma, na krku s velkou aòùrou perel. Ko-
èár klapal a~ zmizel a svìt stichl.
S tímto svìtem jsme u konce a ani koøist ~ivota bludných
Ahasverù není kapka ~ivé vody. Chceme nové myalenky, no-
vé skutky pro nový ~ivot na místì restaurace zøícenin. Chce-
me buï konec svìta anebo vzkøíaení. U~ dost jsme se nao-
travovali sebou samými. Dost je rovnic bludného zvìrokruhu,
bludných blí~encù. Otrava je ve vaem. Pessimismus snídá
naae mládí.
Zde nejde nic dìlat ne~ velkou revoluci v myalení.
A pøece se èlovìku chce smát. Být vesel a ve vaem vidìt
upøímnou komedii. Básník se postavil na hlavu a øekl okøí-
dlenou vìtu: Tímto okam~ikem poèíná veliká doba legrací
na svìtì. Tak byl dán nový bod pokraèovatelùm dìjin a slav-
nostnì byl pøekroèen obratník kozoroha. [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • annablack.xlx.pl
  •