[ Pobierz całość w formacie PDF ]

dù, øeko ~
ivota, potoku, rybníèku, lou~
i!
Básník vìdìl, ~
e medik miluje a ~
e pro oèi Margueritiny ne-
pojedou do Ameriky. Vìdìl, ~
e medik jde vedle nìho a myslí
ve vera
ích. A tu, kdy~
se podíval na první stín v obloze s první
hvìzdou Veèernicí, zdálo se mu o dìtech, které hrály scho-
vávanou a bìhaly od stolu ke skøíni a po celém pokoji, ale
mírný dìdeèek Pánbùh, øíkal usmìvavým hlasem, va
ude
a va
ude: Voda, voda, samá voda!
PERLOVÝ DAR
 Znal jste skvìlou taneènici Anabill Corall? Mìla nohy jak
stonek vinì sklenice. Ó, byla velmi vinná!
 Znal jsem ji dobøe a vím, ~
e se zastøelila, pravil básník.
 Zastøelila se na Mont Blanku. V Evropì bohu nejblí~
e a li-
dem nejdále. Zdá se mi, ~
e nemìla pøíèiny. Snad chtìla pou-
ze být andìlem.
 Mo~
ná, ~
e chtìla svést boha, øíkal tlustý pán, který byl po-
zván jako svìdek na svatbu medika s Margueritou.
 Byla velice krásná. Jak dnea
ní nevìsta.
 Oh, Marguerita je pøekrásná, øíkal básník. Byl bleda
í
a hezèí.
Kdy~
vea
el medik do pokoje, usmíval se, a jemu po boku
se usmívala Marguerita, mramorová láska z Paøí~
e. Její úsmìv
byl podivné krásy, nevyzpytatelný jak úsmìv Jocondy a tajil
v sobì rù~
e i høbitovy, kvìty nevýslovné chuti a vùnì.
 Vy, záhadná, øíkali si hosté, co zjevíte nám dnea
ní noci?
Snad nevejdete do hodovní sínì obleèena skuteènými hvìz-
dami, anebo snad chcete nás promìniti v pestré harlekýny
a samu sebe v labue
královny Semíramidy?
Vá~
nì usedli va
ichni k veèeøi. Mluvili o jakosti vín i jídel, pak
i o ctnosti svých ~
en a koneènì zabìdovali nad sociálním sta-
vem svìta. Socialismus sdiskreditován nerevoluèností umí-
ral tuberkulosou, materielní kommuna støílela dalekonosnými
øeèníky hluché a
rapnely, které neublí~
ily ani~
se podobaly krás-
nému ohòostroji, který obecní rada vsí vypoua
tí pøed národní-
mi svátky. Pravda, spravedlnost a krása se stala závislou
na moci a majoritì a nikde nebylo èlovìka. Nesmìlo ho být,
neboe
svìt popøel individualistu a nebylo ne~
mluvit s bøehu
na bøeh a topit slova v øece. A ani bùh se neprojevil zázrakem,
kterého tolik bylo potøebí. Proto bylo lidem smutno a pili víno.
Medik byl a
e
asten, Ponìvad~
nemyslil na veliké vìci a zdálo
se mu, ~
e bude spáti se ~
enou a mít dìti, vychová je v mu~
e
a bude mít rodinu, kterou sám zalo~
í. Byl hrdý na své pøía
tí
a usmíval se jako vlastník a
tìstí, kterému okolní svìt je úplnì
pìt. Poklepával vidlièkou a øíkal mezi sousty a doua
ky,  mi-
láèku,  Margueritì, která jako socha nevýslovnì bolestné
záhady sedìla po jeho boku.
Tlustý pán, co byl pozván za svìdka, vzpomìl si pøi pohle-
du na ~
enicha a nevìstu na pøíbìh, který se vyprávìl
o vrátném v Louvre, ~
e chodí spát s Venua
í miloskou a odnáa
í
si ji do postele ka~
dý veèer, jsa a
e
asten, ~
e má svou krásnou
~
enu. Tak krásnou, ~
e o ní lidé pía
í v knihách a uèí ve a
kolách.
Básník pøipit na zdraví svatebèanù a pak si spoleènost roz-
sedla do va
ech koutù bytu. Zùstal sám na chodbì za dveømi
jídelny a kouøil doutník. Vzpomínal na to, jak se Marguerita zá-
hadnì usmívá.
Ano, usmívá se smyslem století. Nevìrecky se usmívá, krás-
nì, svùdnì a høía
nì se usmívá pøekrásná Marguerita. A øíkal si:
Já? co zmohu já, zda nejsme na mrtvém bodu snù a dìní.
Øeknìte mi krásné ~
eny a hrdí mu~
i, pøihrádky knih a svazky
hudebnin, proè nemohu a nedovedu stvoøit nic jiného ne~
de-
kadentní báseò Ano, já vím, Marguerita se záhadnì smìje,
ponìvad~
jsme propásli poplaa
né znamení bubnem, ponì-
vad~
je ji~
pozdì dívat se ruskému východu, ponìvad~
jsme
zùstati jakými jsme byli.
Jen dekadentní úsmìv, úpadkový, frivolní hluboký smích zá-
had a tajemství perversních skuteèností nám zkøiví líci, kdy~

nejsme tak silni, abychom se spokojili malým a
tìstím a èistou
tvrdou vodou ~
ivota.
Jsme v nové dekadenci, ne-jsme od prvopoèátku civilisa-
ce ve vìèné dekadenci, zakonèil svùj monolog a zvedl oèi.
Pøed ním stála Marguerita krásná a usmìvavá s dlouhýma
bílýma rukama jak kvìty leknínu. Pootevøenými dveømi jí-
delny plynula hudba valèíku pomalého a teple smyslného prá-
vì jak ledovì krásnou byla Marguerita, medikova, pøítelova
~
ena. Hrál sám tento valèík, který byl jistì vyznáním lásky a jeho
a
tìstím prochvìlý hlas volal od klaviatury:
 To tobì hraji, Margot!
Básník a Marguerita stáli si tak blízko, ~
e tìla jejich se do-
týkala a básník cítil pøília
výraznì nádheru pru~
ného tìla Mar-
gueritina. Ucítila to a vdìènì se k nìmu pøitiskla. Stáli jako
k tanci pøipraveni. Byla ~
enou jeho nejlepa
ího pøítele. Byla
krásná a bílá jek socha tesaná z ledu, kdo se va
ak dotekl její
dokonalé pleti, v té chvíli uhoøel na prach. Rty básníkovy a její
se blí~
ily sobì neodvratnì a a
ílenì rychle jakoby nebylo ~
ivo-
ta jinde ne~
v nich a jakoby nebylo mìøítek èasu a rytmu tepen
ne~
trysk v jejich srdcích.
Políbiti se hoøícím polibkem. Uchopila jej za ruku a otevøela
nejbli~
a
í dveøe. Byl zmaten a okouzlen jak v èarodìjném kru-
hu. Na zemi v koupelnì se mu poddala.
Kdy~
vycházeli, zùstal stát u dveøí a slya
el, ~
e kdy~
se vzda-
lovala, øekla:  Nashledanou! a pak vletìla medikovi do náruèí
a oba dva zmizeli smìrem k lo~
nici. Tak konèil román
o úpadku.
Svatební noc byla stejnì temná jako jiné noci a hvìzdy sví-
tily, ale nesmírnì daleko. V jídelnì se lidé bavili o poslední
výstavì v státní galerii.
Básník vya
el ven. Ulicí jela rozhoupaná dro~
ka. Osamìlý
chodec si hvízdal opilou píseò. `
el kolem vináren, kde tøí-
skali pianisté do kláves a nìkdo zpíval. V øece plulo pár
hvìzd, snad tam utopili svatého. Mladá holka, jistì nemocná,
jej vzala za ruku. Mìla malou a teplou ruku.
Sedl si s ní do privátu, kde na èervených záclonách byly vy-
a
ity rù~
e. Øíkal jí:
 Vidía
, teï se nìkde milují ~
enich s nevìstou a ~
e to jejich
svatební noc. Vía
, co to je láska, holko ubohá?
Holka pootevøela rty, jakoby dua
i vypustit chtìla a pak dala
ruce na kolena. Na záclonách rù~
e zvadly a na zemi bylo sta
otiskù bot surových koèí, nádeníkù a øidièù, kteøí tìlo i peníze
mají, ale dua
e nemají. Holka vzdychla:
 Ach a
tìstí, ach láska,  ale nezaplakala. Dívala se do dálky
jakoby dlouhá køí~
ová cesta vedla k obzoru a mìla tisíce za-
stavení. Zajikla se jakoby slzy jí vytrysknout mìly, ale nevy-
tryskly.
Básník jí daroval dvì bílé slzy, perly utrpení a vya
el ven. Ne-
zavolala za ním, mo~
ná ~
e zemøela; co se stane s dua
í chudé
holky, kdy~
zemøe ze stesku? Snad se vznese i prostitutka
k nebi a snad má køídla, létá po nebi, dokud nezemøe nìja-
kou andìlskou nemocí. I vìènost musí být smrtelná.
Básník a
el mìstem, bylo pozdì k ránu a bledìmodré mlhy
visely s oblak. Tu a tam potkal 2 smutné oèi a prosebnì
se usmívající bídu lidskosti. Potkal psa, jen~
ztratil domov
a vidìl èlovìka, který zavra~
dil této noci trafikantku. Nemìl
èeho se zachytit, naè myslit, co chtít.
Pak jela v koèáøe dáma, na krku s velkou a
òùrou perel. Ko-
èár klapal a~
zmizel a svìt stichl.
S tímto svìtem jsme u konce a ani koøist ~
ivota bludných
Ahasverù není kapka ~
ivé vody. Chceme nové mya
lenky, no-
vé skutky pro nový ~
ivot na místì restaurace zøícenin. Chce-
me buï konec svìta anebo vzkøía
ení. U~
dost jsme se nao-
travovali sebou samými. Dost je rovnic bludného zvìrokruhu,
bludných blí~
encù. Otrava je ve va
em. Pessimismus snídá
naa
e mládí.
Zde nejde nic dìlat ne~
velkou revoluci v mya
lení.
A pøece se èlovìku chce smát. Být vesel a ve va
em vidìt
upøímnou komedii. Básník se postavil na hlavu a øekl okøí-
dlenou vìtu: Tímto okam~
ikem poèíná veliká doba legrací
na svìtì. Tak byl dán nový bod pokraèovatelùm dìjin a slav-
nostnì byl pøekroèen obratník kozoroha. [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]